Moravský kras a jeho okolí je znám zejména jako místo jedinečných přírodních památek. Ve spolupráci s časopisem Daibau jsme se ale nyní blíže podívali na zdejší unikátní architekturu. Většina staveb vznikla především díky odhodlání, pospolitosti, pracovitosti místních obyvatel a úspěšných podnikatelů, kteří měli na místní rozvoj velký vliv.
Článek přibližuje celkem šest jedinečných architektonických památek. Čtyři z nich jsou sakrálního charakteru, jedna soukromá vila a jeden pozůstatek hutnického komplexu, patřící k nejstarším dochovaným ve střední Evropě.
Moderní kostel sv. Josefa v Senetářově
Moravské Ronchamp – víra, odvaha a moderní umění
Kostel svatého Josefa v Senetářově je výjimečnou moderní sakrální stavbou, která zaujme nejen svou architekturou, ale i silným příběhem. Byl postaven jako naplnění slibu místních obyvatel, kteří během 2. světové války přísahali, že po návratu domů postaví nový kostel – symbol víry, naděje a vděčnosti.
Autorem návrhu je brněnský umělec Ludvík Kolek, který se inspiroval slavným dílem Le Corbusiera – kaplí v Ronchamp (UNESCO). Stavba vznikla v letech 1969–1971 za podpory veřejnosti z celé republiky a nezištné pomoci místních obyvatel.
Dominantou kostela je originální železobetonová střecha, připomínající plující loď – symbol cesty k Bohu. Interiér odpovídá liturgickým změnám 2. vatikánského koncilu a je obohacen o vitráže, moderní výtvarná díla a unikátní Křížovou cestu od Mikuláše Medka.
Kostel se nachází v klidné části obce, na mírném návrší nad rybníkem, naproti obecnímu úřadu.

Největší evangelický kostel na Moravě ve Vanovicích
Největší na Moravě a s unikátem, který nemá obdoby
Evangelický kostel ve Vanovicích je jedním z největších svého druhu na Moravě – a především ukrývá technický a historický unikát: pérové zvonění z lité oceli, které pravděpodobně nemá ve světě obdoby. Tento důmyslný zvonící stroj, zhotovený v roce 1844 německou firmou Krupp, nahrazoval zakázané zvony a funguje dodnes – jako kulturní památka i fascinující technická rarita.
Původní „toleranční“ kostel zde vyrostl již v roce 1782, krátce po vydání Tolerančního patentu císaře Josefa II. Toleranční kostely měly přísná omezení – nesměly mít věže, klenby ani zvony. Nový, větší kostel byl postaven až v roce 1844, i přesto bez věží, zato už s výjimečným „zvonem bez zvonu“.
K plné podobě se kostel dostal až roku 1865, kdy bylo evangelickým církvím umožněno stavět stejně jako těm katolickým. Tehdy přibyly dvě věže a tři opravdové zvony – dva z nich byly zrekvírovány ve válkách, dnes kostel využívá poslední dochovaný. V roce 2010 byly také opraveny historické věžní hodiny.

Kaple sv. Václava a sv. Anežky České v Šošůvce
Moderní kaple se srdcem tradice a výhledem na Moravský kras
Touha po vlastní kapli v Šošůvce sahá až do roku 1942, kdy byla zbourána původní zvonička. Místní věřící si na její náhradu museli počkat přes půl století. Teprve v roce 1992 získal projekt oficiální podporu, a o tři roky později si obyvatelé vybrali z pěti návrhů vítěznou podobu od architektky Moniky Sirné. Kaple byla postavena v letech 2001–2002a slavnostně vysvěcena v roce 2002.
Kaple zaujme na první pohled – moderní silueta s venkovským charakterem symbolizuje sepjaté ruce v modlitbě. V jejich pomyslných dlaních je zavěšen 91kg zvon, jehož tón ladí se zvonem kostela ve Sloupu. Kříž na vrcholu stavby sahá až do výšky 19,5 metru.
Oltář navrhl akademický sochař Valér Kováč – jeho dominantou je téměř pětimetrový kříž z čirého řezaného skla, který váží 740 kg a nádherně prosvětluje celý prostor.

Kaple sv. Barbory v Rudici (patronka horníků a jeskyňářů
Důstojná stavba z kamene, dřeva a víry
Kaple v Rudici je symbolem dlouholeté touhy místních věřících po vlastním duchovním prostoru. Až do konce 20. století stála v obci jediná sakrální stavba – malá kaplička sv. Antonína.
Základní kámen nové kaple byl posvěcen v roce 1990, ale výběr vhodného pozemku a finálního projektu zabral několik let. Teprve v roce 1999 byla výstavba zahájena na místě u cesty k místnímu hřbitovu. Kaple byla slavnostně otevřena v září 2002.
Autorkou návrhu i interiéru je brněnská architektka Petra Vorlíčková. Kaple je harmonickou kompozicí cihly a vilémovického vápence z Moravského krasu, doplněná o šedou břidlicovou střechu, která stavbu jemně začleňuje do okolní krajiny.
Interiér ladí přírodními materiály – modřínové dřevo dominuje stropu, podpůrným sloupům, lavicím i oltáři. Prostor tvoří čtvercový půdorys s otevřeným krovem, vzniklým křížením dvou uskočených sedlových střech. Ten nese čtveřice masivních modřínových kmenů.
Dominantou presbytáře je dřevěný kříž bez hřebů, oslavující Krista Krále, jehož autorem je výtvarník Patrik Vlček. V kapli se nachází také novogotická socha sv. Barbory a ve věži je zavěšen 100kg zvon, který nese jméno svatořečeného papeže Jana Pavla II.

Velká a malá vila rodiny Löw-Beer ve Svitávce
Příběh rodiny, textilního impéria a architektonického dědictví
Rodina židovských německých průmyslníků Löw-Beer patřila na přelomu 19. a 20. století k významným postavám moravského textilního průmyslu. Jejich podnikání, soustředěné především ve Svitávce, významně ovlivnilo rozvoj regionu až do vypuknutí druhé světové války, kdy většina členů rodiny emigrovala a jejich majetek byl zabaven a později znárodněn.
Rod Löw-Beerů přišel do Svitávky z Boskovic na přelomu 17. a 18. století. Roku 1843 zde Moses Löw-Beer založil přádelnu vlny, která se později v rukou jeho potomků proměnila v prosperující textilní továrnu. Jelikož právě Svitávka byla centrem jejich podnikatelské činnosti, rozhodli se zde vybudovat také svá reprezentační rodinná sídla – Velkou a Malou vilu Löw-Beer.
Obě vily byly postaveny na počátku 20. století a spojuje je jméno Josefa Nebehosteného, významného brněnského stavitele. Ten se podílel mimo jiné na stavbě hlavního brněnského nádraží či Mahenova divadla.
Velká vila, postavená v letech 1900–1902, se stala domovem několika generací Löw-Beerových. Bydlel zde Benno Löw-Beer s manželkou Hansi a dětmi Marií, Fritzem a Ernstem, stejně jako jeho příbuzný Rudolf Löw-Beer s manželkou Editou a dětmi Helenou a Pavlem.
Dnes má Velká vila novou funkci – od roku 2010, po celkové rekonstrukci, zde sídlí Úřad městyse Svitávka a místní knihovna. Malá vila, rovněž z počátku 20. století, je dnes v soukromém vlastnictví, ale nadále tvoří důležitou součást historického dědictví obce.

Unikátní huť u Adamova
Jedinečný svědek železářské historie Moravy
Jedním z nejstarších dochovaných hutnických areálů ve střední Evropě je Stará huť v Josefovském údolí, která byla vybudována v první polovině 18. století na popud knížete Jana Adama z Lichtenštejna. Tento rozsáhlý hutní komplex se rozkládá na ploše téměř 12 hektarů v srdci Moravského krasu a okolí, mezi Adamovem a Křtinami, v malebném údolí Křtinského potoka.
Dominantou areálu je vysoká dřevouhelná železářská pec zvaná Františka, která dosahuje výšky 10 metrů. Kromě ní zde návštěvníci mohou obdivovat navážecí rampy, dvojici pecí na pálení vápna, bývalou modelárnu zvanou Kameňák (dnes expozice železářství) a také původní hostinec Švýcárna, dnes sloužící jako ekologické centrum a soukromé obytné objekty.
Areál, který je od roku 2014 prohlášen národní kulturní památkou, spravuje Technické památkové muzeum v Brně. Díky tomu si uchoval svoji výjimečnou atmosféru a stále přibližuje návštěvníkům historii těžby železné rudy a jejího zpracování, která byla po staletí součástí života v tomto regionu.

Petra Krylová
Celý článek z časopisu Daibau najdete na tomto odkazu.
